Zdroje mnoha problémů, týkající se finančního poradenství jsme se pro tento článek a následnou diskuzi rozhodli klasifikovat do tří kategorií. Jmenovitě jsou to: finanční gramotnost obyvatelstva České republiky, koncepce provizního systému a v neposlední řadě samotné vzdělání poradců.
Vzhledem k tomu, že je finančnictví velmi starý obor, který se v průběhu věků rozvinul do mnoha vědních směrů, s jistotou můžeme tvrdit, že poptávka po finančním poradenství bude vždy, díky zvyšující se komplikovatelnosti tohoto oboru. S tím přímo souvisí fakt, že běžný občan jen tak z ničeho nic nenasaje “know-how” jak celý segment funguje a udělá to samé, jako většina z nás, když něco neumíme nebo neznáme. Obrátí se na odborníka.
Na školách se tento směr výuky objeví jen výjimečně či dokonce vůbec. Kde tedy brát znalosti? No nikde. U nás v České republice osvěta pořádně nefunguje, informovanost před šmejdy všeho druhu je minimální a přichází pozdě. Jak dlouho trvalo než někdo způsobil pořádný poprask (J. Charvát - OVB je zlo aneb rada nad zlato)? Jaký to mělo efekt? Stojí lidé o informovanost?
Čím více nás pokrok tlačí dopředu, tím bude ubývat (a to nejen ve finančním sektoru) osobních zprostředkovatelů “všeho”. Vezměte si co člověk od určité generace udělá jako první, když chce například povinné ručení. Nezvedne telefon, aby zavolal svého poradce nebo svoji pojišťovnu. Sedne si k internetu, najde si co potřebuje a buď kontaktuje instituci samotnou a nebo “online” zprostředkovatele. Stejně tak se pravděpodobně budou ubírat všechny segmenty. Myšlenky se nám rozvíjí dál a dál, až bychom se dostali k tomu, že je nás lidí na modré planetě vlastně hrozně moc a že stejně vymřeme, protože se postřílíme raketami kvůli poslední kapce ropy. Ale to není dnešní předmět článku.
Předmětem článku ovšem je další, velmi diskutabilní téma a to práce za provizi. Podle nás by v ideálním případě mohl být poradce placen přímo klientem. Pojišťovny a bankovní instituce by poskytovaly bezprovizní produkty, což znamená, že by poradce dostal zaplaceno jen od klienta a produkt jako takový by byl levnější. Tento systém by zabraňoval trendu najímat do poradenské pyramidy lidi, u kterých nejsou předpoklady pro delší pokračování v této práci. Tyto řekněme lidově “rychlokvašky” se primárně zaměří na svojí rodinu a okolí, podepíšou co se podepsat dá a skončí s kariérou. Dobrý známý, nerovná se dobrý poradce.
Co však nesmíme opomenout je fakt, že pojišťovny a penzijní fondy jsou na těchto poradenských institucích závislé. Tyto firmy mají silnou vyjednávací pozici při vyjednávání provizí z produktu.
Nelze se divit, že poradci, když mívali velmi malou zodpovědnost, nehájili primárně zájmy klienta, nýbrž zájmy svoje. Některé firmy těmto nekalostem předcházejí tzv. rovnými provizemi. Zde je poradce motivován u všech produktů, které nabízí stejně a může se tedy orientovat na zájem klienta. Trh se za poslední dobu lehce pročistil a to i díky regulacím České Národní Banky a samotným poradenským institucím. Očista bude trvat ještě nějakou dobu. Pokud zůstane dominantní postavení pro klienty bezplatného finančního poradenství je podle nás třeba zvyšovat nároky na tyto osoby (úvěrová zkouška budiž dobrým příkladem). Zavést nové postupy, které nám dovolují technologie 21. století. Nesmíme házet všechny poradce do jednoho pytle. Existují i tací (a není jich málo), co poskytují na současném provizním systému poradenství velmi kvalitně.
Ideální role finančního poradce je podobná rodinnému advokátovi či lékaři. Je nutné mít potřebné vzdělání a chuť se dále rozvíjet. Tito poradci vychází z předpokladu, že klienta uvidí vícekrát a dostanou doporučení na další možné klienty s kterými mohou uzavřít obchod. Jak je ze života a ekonomie známo “pomalu ale jistě”.