Přišel jsem na pobočku a snažil se vybrat potřebnou hotovost, ale byl jsem nepříjemně překvapen - na účtu bylo jen pár drobných a potřebná hotovost ležela doma "na stolečku". Nepříjemné. Pracovník pobočky ke mně pohotově přiskočil s dotazem, co se děje. Já mu svůj problém ve zkratce popsal a teď to přijde - dostal jsem nabídku, která se neodmítá, nabídku skvělého spotřebitelského úvěru. Nepříjemné, mnohem víc. A teď si všichni položme otázku, existuje někdo, kdo by byl ochotný vzít si na návštěvu kadeřníka úvěr? Asi ne.

Ta zvláštní zkušenost se mi rozležela v hlavě a vybavil jsem si další zkušenosti. Sám jsem se totiž ucházel o místo bankéře a když jednotliví vedoucí poboček mluvili o svých požadavcích, opakovalo se stále to samé - plnit plány, plnit tabulky, plnit normy, plnit...plnit... Na personál poboček vyvíjejí nadřízení tlak a oni prostě musí prodávat, stejně jako prodejci zeleniny, nebo bot. Je zde ale zásadní rozdíl, když prodáváte boty, můžete maximálně prodat špatnou velikost a velký problém z toho obvykle není. Co když ale stejným způsobem prodáte spotřebitelský úvěr, anebo hypotéku?

V čem je tedy problém? Je to nedostatečná regulace? Nedostatečná legislativa? Příliš silné postavení bank na trhu v podobě oligopolu? O všech těchto a mnoha dalších možnostech můžeme polemizovat a na každé je určitě kousek pravdy. Ale kdo je pánem trhu? Podle neoklasické (mainstreamové) ekonomie je to spotřebitel. Musíme tedy začít u nás samotných, jen my rozhodujeme, co si koupíme a co ne. Zároveň je na spotřebiteli, aby vyvíjel tlak na změnu legislativy, informoval se a snažil se situaci aktivně zlepšit. Banky ani ostatní finanční instituce nemají žádnou motivaci uplést si sami na sebe bič.