Moje dcera si po dodělání vysoké školy začala hledat práci a zaujala ji práce v jedné poradenské společnosti. Dcera byla šikovná a úvodními školeními prošla skvěle. Zkouška odborné způsobilosti a ty následující byly pro ní hračka. Co nebylo snadné bylo dosáhnout na nějaký výdělek. V této společnosti je nastaven kariérní postup pomocí dosažených bodů. Body získáváte pomocí uzavřených smluv s klienty. Platí tam pravidlo, čím výše jste, tím lepší peníze za smlouvy máte. Dcera byla v oboru nová, tak neměla žádné kontakty na lidi a tudíž musela začít obvolávat své známé a kamarády. Nejjednodušší bylo uzavřít nějaké smlouvy s rodinou. Dcera nám proto všechny smlouvy přepracovala. Dceři jsem věřila a ona věřila, že co se naučila je dobré a tudíž, že nám smlouvy dělá dobře. Smlouvy na pojištění majetku byly dobré, to ano. Poté ale přišla s tím, že by jsme se měli zabezpečit proti úrazu.
V té době jsme neměli mnoho peněz, tak dcera udělala životní pojištění pro mé dva syny (její bratry). Vycházelo to levněji, než kdyby to dělala nám rodičům. Jeden byl čerstvě plnoletý, tak na něj vytvořila smlouvu a za bratra to podepsala.
Před dvěma lety se dcera odstěhovala a nyní její bratr řeší placení životní pojistky, kterou si nikdy neuzavřel. Již z pojistky dostal zaplaceno, tak nyní platí a bojí se pojistku zrušit, aby pojišťovna nechtěla vyplacené peníze zpět. Je z toho nešťastný, jelikož mu to výrazně zasahuje do rozpočtu. Dcera se k řešení nemá. Prý to udělala pro jeho dobro a již dostal plněno. Když to prý zrušíme, tak jí poškodíme kariéru…
Štve mě to, jelikož to nabourává rodinné vztahy a vím, že kdyby do toho nebyla má dcera tlačena poradenskou společností, tak by takovou smlouvu nikdy neuzavřela…